Jako hra na schovávanou s ajťákem



Firemního ajťáka jsem viděla jen jednou ze tří případů, a to jen díky tomu, že jsem pracovala v IT firmě, kde si všechno spravovali sami.

Tím druhým byl ajťák, na kterého si kolegové stěžovali, protože všechno přeházel, a vytvořil tím neskutečný chaos (rozumějte: zmodernizoval starý program).

Třetí případ byl ve firmě, kde jsem působila na zákaznické lince. Docházela jsem do kanceláře přes půl roku, ale místního ajťáka jsem nikdy neviděla. Zato jsem o něm pořád slyšela. 

„Vašek se rozešel s přítelkyní.“ 
„Vašek jede na hory.“ 
„Vašek si na horách zlomil ruku.“ 

Byl jako fantom. Když jsem se potom ptala, jestli to je ten Vašek, který se u nás před týdnem stavil, dozvěděla jsem se, že to je ještě jiný Vašek. Ještě jiný Vašek?!

Dodnes neznám odpověď. Kde se ti ajťáci schovávají? Třeba fungují jen na noční směny nebo tak něco.

Pokud vám nevadí pracovat přes den, třeba by se vám líbila jedna z těchto IT pozic.

Zdroj foto: flickr (http://bit.ly/2BiHpav), licenční práva na https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0/
IT

Ajťák se nezavděčí

Občas se holt vyskytne problém. Zdroj: 9gag
„Ten program nám úplně zpřeházeli, vždyť to bylo fajn, jak to bylo,“ stěžovala si kolegyně v práci. „To je tím, že ti ajťáci vůbec neví, co tu děláme.“ Ale ruku na srdce – my víme, co dělají oni a jak je pro ně programování našeho systému složité?

Neajťák si představuje, že ti borci u počítače klidně dokážou naprogramovat i robota, který doma uklidí a uvaří. Takže ten program, který máme v práci před sebou, vytvořil během pauzy na oběd s prstem v nose. Vždyť to vypadá tak jednoduše – a stejně to pořád padá nebo to pro jistotu nefunguje vůbec.

Hmm, bezva, sice každý ajťák umí naprogramovat robota, ale zrovna naše firma musela najmout nějakého amatéra, který neprogramuje, ale „bastlí“ na noťasu ze supermarketu. Když ho náhodou chcete požádat o pomoc, vybafne na vás tu hloupou otázku: „A zkoušeli jste to vypnout a zapnout?!“ Tohle že je profesionál?! Tohle bych přece mohl(a) dělat taky!

Přesto si všimněme, že firemní ajťáci jsou takovou šedou eminencí společnosti. Jakmile se něco pokazí, sice vám nejdřív poradí „zkuste to vypnout a zapnout“, ale když už ani tohle nefunguje, ví si rady a nejpozději ráno zase všechno jako zázrakem běží.

 „Taky to mohli opravit až zítra, abychom dneska dostali volno,“ lamentují potom zaměstnanci. Copak se ajťák nikdy nezavděčí?

Volné pozice, kde si ajťáky rozhodně cení, najdete zde.
IT

Pohovor – příjemný pokec nebo nutné zlo?


Dnes zamíříme opět do personalistických vod, tentokrát se budeme zabývat často nezbytnou součástí náborového procesu – a to pohovorem. Pohovor bývá pro někoho příjemným hovorem, ovšem jsou tací, kteří si z pohovorů odnášejí nepříjemné pocity. Ráda bych tento článek vedla i trochu jako rady pro personalisty, jelikož vést dobře pohovor je umění a čím větší umělec personalista bude, tím lépe se bude kandidát na pohovoru cítit.
Obecně platí, že většina pohovorů bývá dvoukolových – v případě personálních agentur můžou být pohovory i tříkolové. Zpravidla první pohovor probíhá s personalistou – ať už po telefonu nebo přímo ve firmě/personální agentuře. My se zaměříme právě na první kolo.

 První a poslední?!

 Jedná se o první prosívání kandidátů. Úkolem je vyloučit nevhodné kandidáty, jejichž představy se rozcházejí s tím, co může firma nabídnout nebo jejichž „skillset“ není příliš vhodný pro danou pozici. Během prvního kola se nastiňují finanční předpoklady – zde je dobré pamatovat na jedno zlaté pravidlo – své finanční nároky můžete vždy snížit, ale v dalších kolech si už lepší peníze příliš nevyjednáte. V prvním kolem rozhoduje spíše osobní faktor – tedy jak vystupujete, jednáte a celkově působíte. Neposlední v řadě, součástí prvního kola bývají profesní testy. Dobrou vizitkou personalisty bývá upozornit uchazeče, že součástí bude test – ať už proto, aby se kandidát připravil (a tedy sdělit přibližný okruh témat), nebo aby si vyhradil dostatek času. 

 Základem úspěchu na obou stranách je příprava – personalista si nastuduje životopis kandidáta a uchazeč si zjistí informace o firmě. Je to příjemný výměnný obchod. Často se stává, že uchazeč nemá tušení, čím se daná firma zabývá, a proto po otázce: „Znáte naši společnost?“ nebo „Proč byste u nás chtěl pracovat?“, nastává trapné ticho. Stejně tak je nepříjemné, když personalista během pohovoru hledá jméno a zaměření uchazeče v životopisu. Zdá se to být prosté a jednoduché, ale nepřipraveností vznikají nepříjemné pohovory. Neberte na lehkou váhu, když vás personalista upozorní, že součástí pohovoru bude test, obzvlášť pokud vám sdělí okruh témat. Ze své vlastní zkušenosti můžu říct, že kandidáti se skvělým životopisem u testů pohořeli, protože přípravě nevěnovali přílišnou pozornost.

 Mluviti stříbro, mlčeti zlato? 

 Ač se může zdát, že na pohovoru jde především o to, aby uchazeč sdělil velké množství informací – opak je pravdou. Někdy méně znamená více. Často po základní otázce přijde lavina slov, personalista je ten kdo by měl pohovor řídit a lavinu zastavit. Na první pohled se to může zdát neslušné, ale zabrání to uchazeči, aby se dostal tam, kam nechce. Každý si asi někdy zažil pocit, kdy prostě mluvil a mluvil, jen aby řeč nestála. Takhle jsem se na jednom z mých prvních pohovorů dozvěděla, co probírala uchazečka v hodinách matematiky na střední škole. Ona pokračovala a pokračovala a já se ostýchala ji nasměrovat. 

 Štěstí přeje připraveným

 Jak už jsem psala, základem úspěchu je připravenost. Zjistit si informace o firmě je základ. Nicméně jsou i další věci, na které je třeba připravit se. Přestože první kolo bývá doménou personalistou, nezřídka na něj dorazí Váš budoucí šéf. Buďme upřímní, každý si do životopisu napíše sem tam nějakou technologii, kterou používal kdysi nebo jen okrajově. Připravte se tedy i na možnost, že přijdou šťouravé otázky a technologie/znalosti si osvěžte. Připravte si otázky. Na pohovoru se neptá jenom personalista, ptej se i vy. Mezi základní otázky, které by měly padnout, pokud už odpovědi nebyly vyřčeny, patří:
  1. Náplň práce – není nic horšího než po pár týdnech v práci zjistit, že náplň práce vůbec neodpovídá vašim představám. 
  2. Jaké pracovní prostředí? 
  3. Jaké jsou benefity? – pět týdnů dovolené není ani v dnešní době samozřejmost.
  4. Jaká je pracovní doba? 

A samozřejmě nezapomeňte si připravit, za kolik jste vlastně ochotni pracovat. Inspirovat se můžete ve článku Kolik si říct peněz na pohovoru? 

Kariéra v IT a vysoká škola


Nevím jak vy, milí čtenáři, ale já často slýchávala a vlastně pořád slýchávám, že bez vysoké školy se člověk na trhu práce neuplatní. Často nás v této domněnce může utvrdit každý druhý inzerát pracovní nabídky, kde kromě super hrdinských schopností, zaměstnavatel očekává dokončené vysokoškolské vzdělání.

Ne však každému vyhovuje styl vzdělávání na VŠ a rád se spíše vzdělává sám, prozkoumává to, co ho baví a rozvíjí své dovednosti praktickým způsobem. V IT se společnosti staví k samoukům více otevřeně a často se nebojí dát příležitost talentovaným lidem bez VŠ. Ano, teď si mnozí z vás říkají hurá – avšak i zde je jedno velké ale.

Faktem je to, že zaměstnavatelé jsou otevřeni zaměstnat i „nevysokoškoláky“, nicméně velká část z nich bývají odpadlíci – tedy lidé, kteří si prošli částí VŠ, naučili se potřebné základy (algoritmizaci, objektové programování). Přišli, viděli a naprogramovali. Během svého krátkého či delšího studia nabrali praxi, byť jen na částečný úvazek a zhodnotili sami sebe pro trh práce.

Jak tedy překonat zdánlivou propast v životopise? Tvořte vlastní projekty. Vyvíjejte sami pro sebe a kódy dávejte na GitHub. Nevysílejte ven životopis, který v sobě nemá odkaz na vaši práci. Už jen samotný fakt, že se nebojíte jít s kódem na trh, znamená, že ve vás něco je. Pokud si kladete otázku – jak prokázat své schopnosti na jiné než programátorské pozice, následuje pár tipů:


  • Seznamte se s danou oblastí a vytvořte vlastní projekt: napište test case, jak byste otestovali wikipedia.org, utvořte analýzu webu, který spravujete, napište vývojové diagramy k fiktivnímu projektu nebo k vlastnímu záměru. Nic nezaujme více, než ukázky vlastní práce a tím i zápal pro obor.
  • Napište svůj vlastní krátký script – psaní scriptů je ve své podstatě jednoduché a zároveň prokážete, že nejste ajťák teoretik. Projekťáci, analytici a testeři, které prokáží alespoň základní znalost programování, jsou ze strany vývojářů mnohem více uznáváni.
  • Naučte se používat GitHub. I když nebudete kódit jako o život, znalost verzovacího systému se vždy hodí. Čas od času, tam budete vývojářům reportovat issues. 

Peníze?!
A jako obvykle jsou nasnadě peníze. Protentokrát za sebe nechám mluvit čísla – jedná se medián platů na pozici „Tester“ v ČR:


  • Středoškolské vzdělání s maturitou – 30 000 Kč
  • Vysokoškolské I. stupně – 30 375 Kč
  • Vysokoškolské II. stupně – 32 167 Kč 

Kolem a kolem, vysoká škola v IT oboru je spíše přežitek. Za vývojáře a další ajťáky mluví spíše praxe a dotažené projekty. Je na každém z nás, zhodnotit, která investice je výhodnější – 5 let sbírat praxi od juniorských pozic až k těm seniornějším nebo čerpat vědomosti ze studnice vysokých škol. VŠ nám určitě přináší spoustu věcí k nezaplacení – kontakty, studijní návyky (možná pár z nás) a jisté vývojářské návyky.  Vždycky se najde pár zkostnatělých firem, které prostě vysokou školu budou vyžadovat, ale i to se třeba časem změní. Na závěr vám mohu dát však pouze jednu radu – existuje jenom pár IT VŠ, které vám dají pevné základy a znalosti, které často v tutoriálech nenajdete – u zbývajících je lepší trávit čas samotnou praxí než studiem.

Kolik si říct peněz na pohovoru?




Dnes se dotkneme citlivějšího tématu a to peněz. Jak se často říká, peníze jsou až na prvním místě, bohužel i finanční faktor rozhoduje, zdali je uchazeč na pozici vybrán, přestože je jinak kvalifikován dobře. Firmy mají na každou pozici vymezený budget, který se snaží dodržet. Samozřejmě jsou pozice, kdy je firma ochotna zaplatit téměř cokoliv.

Jaké je Vaše finanční očekávání?
 
Pokud jste byli někdy na pohovoru, zcela jistě jste se touto otázkou setkali. Pro mě osobně je to nejméně příjemná část pohovoru, a proto jsem se na ni vždy pečlivě připravovala. Příprava má dvě fáze – vlastní finanční potřebu a průzkum trhu. 

Chcete-li pracovat jako zaměstnanec je zjištění vlastní finanční potřeby velmi jednoduché – sečtete všechny finanční náklady (nájem, pojištění, jídlo, průměrné měsíční ošacení a úspory – tedy částku, kterou si chcete měsíčně spořit) a přičtěte k této částce přibližně 20%. Těchto dvacet procent je rozumný polštář pro zábavu a další menší výdaje. Pokud platíte s drahou polovičkou či spolubydlícími nájem na půl, můžete snížit náklady na bydlení. Nezapomeňte, takto vypočtená částka by měla být vždy dolní hranicí vašeho rozmezí. Nejlépe se platovému rozmezí úplně vyhněte – navrhněte částku a případně dodejte, že jste o platu ochotni jednat. Často totiž skončíte na dolní hranici, i když by to nebylo nezbytně nutné.

Jestliže plánujete pracovat jako externista na živnostenský list, do sumy zahrňte i 20 – 25 dní dovolené. Nejjednodušší způsob je očekávaný měsíční příjem vypočtený podle předchozího odstavce vynásobit 13 (tedy 12 měsíců + dovolená) – tak získáte očekávaný roční příjem. Pokud tento roční příjem rozdělíte mezi pracovní dny – průměrně 21 – 23 měsíčně – získáte cenu za man-day. Pokud volíte formu kontraktu, je lepší navrhovat cenu za man-day (8 hodin práce), nežli operovat v měsíčních částkách. 

Realita vs. očekávání

Druhým krokem je samotný průzkum trhu. Užitečným pomocníkem v porovnání platu je dotazník pro průzkum platů na stránkách práce.cz  - Průzkum platů. Dotazník umožňuje celkem přesné vyhledání pozice a průměrných platů. Za poplatek 99 Kč je k zakoupení detailní analýza platových podmínek na zadané pozici – dle mého názoru, se tato analýza vyplatí v případě, že měníte práci primárně kvůli lepšímu platu.  Poskytne vám pak dobrý odrazový můstek a jistotu, že částka, o kterou si chcete říct, není naprosto přes čáru. Další možnost je zkusit vyhledávat v různých pracovních fórech či skupinách. Vždy se najdou ochotní lidé, kteří vám poradí. 

Vodítkem pro odhadnutí výše platu, je také částka deklarovaná v inzerátu. Zde však pozor, někdy je rozmezí opravdu široké. Firmy si nechávají prostor v platovém ohodnocení jak pro juniory tak seniory. Další aspekt, který by měl uchazeč zvážit, je samotný výkon na pohovoru. Toto platí však spíše pro ty, kteří danou práci chtějí, jelikož je to jejich vysněné zaměstnání. Snížení platového očekávání vám může dát jistou výhodu. Dejte si však pozor a netlačte svůj plat příliš nízko, výsledek může být kontraproduktivní. 

 Co dělat, když jsou vaše měsíční náklady vyšší než průměrný plat na danou pozici? Pokud čekáte nějaký zázračný recept, bohužel takový není. Buď musíte snížit své životní náklady nebo aspirovat na pozici s vyšším platovým ohodnocením nebo hrát vabank, a doufat, že to vyjde.

Jak se stát testerem


Stát se programátorem je běh na dlouhou trať a ne každý si troufne začít od nuly aspirovat na programátorskou pozici. Podobně jsem to měla i já, a proto jsem se rozhodla, že do IT se dostanu „od lesa“ a začnu na testerské pozici. 

Skilly, skills and skillz
 
Jaký skillset je třeba mít, aby se člověk mohl stát dobrý testerem? Testování se ve zkratce dá rozdělit na dva velké celky – automatizované testování a manuální testování. Nejjednodušší je začít jako manuální tester a právě na takovou pozici není třeba mít žádné nadstandardní znalosti. Určitě nemůžete na počítač koukat jako na nepřátelské zařízení, ale ve své podstatě stačí selský rozum, pečlivost a systematičnost. Právě umět si dobře naplánovat testování a postupovat systematicky je klíčové. Neposlední v řadě je nutné i umět dobře problém popsat, tak aby vývojář mohl chybu zreprodukovat a následně opravit. Se slovy „Je to rozbitý…“ se daleko nedostanete.

Ovšem systematičnost a selský rozum se těžko prokazují a v tuto chvíli nastupují technické znalosti. Za prvé je důležité se orientovat v testerské terminologii – tedy co jsou integrační testy, smoke testy apod. – velmi užitečná stránka je TutorialsPoint - Software testing, kde naleznete přehled testů a testovacích přístupů. Pokud se hlásíte na pozici, kde byste měli testovat webové aplikace, hodí se určitě základní znalost HTML, CSS a XML. Není třeba být guru a tvořit vlastní webovky, ale důležité je zorientovat se v kódu a nebát se použít inspect element, když se vám na stránkách něco nezdá. Další skill, který se nepochybně hodí, je znalost SQL. Stejně tak jako u HTML a CSS není nutné zabíhat do detailů, ale je velkým plusem, pokud si umíte z databáze dotazem vytáhnout potřebné znalosti. Třešničkou na dortu je znalost nějakého skriptovacího jazyku – pro tyto účely se dá využít i Python, tyto znalosti se vám určitě budou hodit, pokud se rozhodnete pustit se do automatizace testování.

Není scénář jako scénář
   
V čem vlastně spočívá práce manuálního testera? Náplň takové pozice se liší často podle potřeb společnosti. Můžete očekávat testování podle testovacích scénářů (nečekejte, že si střihnete roli v seriálu), samotnou tvorbu scénářů a úzkou spolupráci s vývojáři. Příště se podíváme blíže na automatizované testování. Pro ty, kteří dočetli až sem, můžete se podívat, jestli vás nezaujala pozice junior testera na našich stránkách - Junior tester

Jak na dobrý profil na jobs.cz


Dnes opustíme svět kurzů a budeme se věnovat zpět životopisům – a to konkrétně profilu na jobs.cz. Jobs.cz neboli „jobsy“ jsou momentálně nejsilnějším hráčem na trhu a mít životopis zde znamená skoro 100% šanci, že se vám někdo ozve, pokud jste vývojář. Někdy však profil zeje prázdnotou a ani poznámka „umím C++“ jej nezachrání, přestože daný člověk práci hledá.
Jobs.cz - není profil jako profil

 Často se setkávám s profily uživatelů na jobs.cz, kde jejich majitelé striktně píší, že nechtějí být kontaktováni personálními agenturami. Jsou to však personální agentury, které mají čas a prostředky procházet tyto profily a vybírat z nich vhodné uchazeče. Takto se kandidát sám vyšachuje ze zajímavých nabídek.

 Právě to, že profily na jobsech, procházejí především personální agentury, je mít třeba na paměti při jeho tvoření. Profil na jobs.cz je třeba mít vedený jednoduše - bez zbytečně dlouhých popisů pozic a jasně. Mnohokrát nacházím životopisy programátorů, kteří velmi detailně popíší, jak a co dělali, nicméně už nezmíní, jaké programovací jazyky ovládají. Stejně jako u klasického životopisu platí, že není dobré opomenout zmínit všechny technologie a dovednosti, které ovládáte, právě protože se často životopisy prohledávají podle klíčových slov.

 Nejste-li si jisti, že splňujete naprosto stoprocentně požadavky na pozici, kterou jste se profilovali, neváhejte v hlavičce svého profilu na jobs.cz v upraveném formátu připsat svůj e-mail a telefon. Odkrytí kontaktních údajů daného profilu stojí personalisty peníze, takže pokud jsou na vážkách, raději profil neotvírají. Nicméně pokud vás mohou kontaktovat přímo, nic je to nestojí a vy máte šanci zaujmout po telefonu či následným osobním pohovorem.

 Profil a odkazy

 Nejlépe se člověk prezentuje svojí prací. Nebojte se tedy do svého životopisu přidat odkaz na GitHub, fungující aplikaci, kterou jste vytvořili nebo konkrétní weby. I když jsou to primárně personalisté, kteří váš profil uvidí, v doporučení do firmy zcela jistě neopomenou zmínit odkaz na vaši práci. Odkaz na dokončené projekty nebo vlastní kód působí prostě magicky.
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)