Pohovor – příjemný pokec nebo nutné zlo?

18:00 Acantha 1 Comments


Dnes zamíříme opět do personalistických vod, tentokrát se budeme zabývat často nezbytnou součástí náborového procesu – a to pohovorem. Pohovor bývá pro někoho příjemným hovorem, ovšem jsou tací, kteří si z pohovorů odnášejí nepříjemné pocity. Ráda bych tento článek vedla i trochu jako rady pro personalisty, jelikož vést dobře pohovor je umění a čím větší umělec personalista bude, tím lépe se bude kandidát na pohovoru cítit.


Obecně platí, že většina pohovorů bývá dvoukolových – v případě personálních agentur můžou být pohovory i tříkolové. Zpravidla první pohovor probíhá s personalistou – ať už po telefonu nebo přímo ve firmě/personální agentuře. My se zaměříme právě na první kolo.

První a poslední?!

Jedná se o první prosívání kandidátů. Úkolem je vyloučit nevhodné kandidáty, jejichž představy se rozcházejí s tím, co může firma nabídnout nebo jejichž „skillset“ není příliš vhodný pro danou pozici. Během prvního kola se nastiňují finanční předpoklady – zde je dobré pamatovat na jedno zlaté pravidlo – své finanční nároky můžete vždy snížit, ale v dalších kolech si už lepší peníze příliš nevyjednáte. V prvním kolem rozhoduje spíše osobní faktor – tedy jak vystupujete, jednáte a celkově působíte. Neposlední v řadě, součástí prvního kola bývají profesní testy. Dobrou vizitkou personalisty bývá upozornit uchazeče, že součástí bude test – ať už proto, aby se kandidát připravil (a tedy sdělit přibližný okruh témat), nebo aby si vyhradil dostatek času. 

Základem úspěchu na obou stranách je příprava – personalista si nastuduje životopis kandidáta a uchazeč si zjistí informace o firmě. Je to příjemný výměnný obchod. Často se stává, že uchazeč nemá tušení, čím se daná firma zabývá, a proto po otázce: „Znáte naši společnost?“ nebo „Proč byste u nás chtěl pracovat?“, nastává trapné ticho. Stejně tak je nepříjemné, když personalista během pohovoru hledá jméno a zaměření uchazeče v životopisu. Zdá se to být prosté a jednoduché, ale nepřipraveností vznikají nepříjemné pohovory. Neberte na lehkou váhu, když vás personalista upozorní, že součástí pohovoru bude test, obzvlášť pokud vám sdělí okruh témat. Ze své vlastní zkušenosti můžu říct, že kandidáti se skvělým životopisem u testů pohořeli, protože přípravě nevěnovali přílišnou pozornost.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato? 

Ač se může zdát, že na pohovoru jde především o to, aby uchazeč sdělil velké množství informací – opak je pravdou. Někdy méně znamená více. Často po základní otázce přijde lavina slov, personalista je ten kdo by měl pohovor řídit a lavinu zastavit. Na první pohled se to může zdát neslušné, ale zabrání to uchazeči, aby se dostal tam, kam nechce. Každý si asi někdy zažil pocit, kdy prostě mluvil a mluvil, jen aby řeč nestála. Takhle jsem se na jednom z mých prvních pohovorů dozvěděla, co probírala uchazečka v hodinách matematiky na střední škole. Ona pokračovala a pokračovala a já se ostýchala ji nasměrovat. 

Štěstí přeje připraveným

Jak už jsem psala, základem úspěchu je připravenost. Zjistit si informace o firmě je základ. Nicméně jsou i další věci, na které je třeba připravit se. Přestože první kolo bývá doménou personalistou, nezřídka na něj dorazí Váš budoucí šéf. Buďme upřímní, každý si do životopisu napíše sem tam nějakou technologii, kterou používal kdysi nebo jen okrajově. Připravte se tedy i na možnost, že přijdou šťouravé otázky a technologie/znalosti si osvěžte. Připravte si otázky. Na pohovoru se neptá jenom personalista, ptej se i vy. Mezi základní otázky, které by měly padnout, pokud už odpovědi nebyly vyřčeny, patří:


  1. Náplň práce – není nic horšího než po pár týdnech v práci zjistit, že náplň práce vůbec neodpovídá vašim představám. 
  2. Jaké pracovní prostředí? 
  3. Jaké jsou benefity? – pět týdnů dovolené není ani v dnešní době samozřejmost.
  4. Jaká je pracovní doba? 

A samozřejmě nezapomeňte si připravit, za kolik jste vlastně ochotni pracovat. Inspirovat se můžete ve článku Kolik si říct peněz na pohovoru? 

1 komentářů:

Děkujeme za Vaši návštěvu na našem blogu! :)

Kariéra v IT a vysoká škola

13:24 Acantha 0 Comments


Nevím jak vy, milí čtenáři, ale já často slýchávala a vlastně pořád slýchávám, že bez vysoké školy se člověk na trhu práce neuplatní. Často nás v této domněnce může utvrdit každý druhý inzerát pracovní nabídky, kde kromě super hrdinských schopností, zaměstnavatel očekává dokončené vysokoškolské vzdělání.

Ne však každému vyhovuje styl vzdělávání na VŠ a rád se spíše vzdělává sám, prozkoumává to, co ho baví a rozvíjí své dovednosti praktickým způsobem. V IT se společnosti staví k samoukům více otevřeně a často se nebojí dát příležitost talentovaným lidem bez VŠ. Ano, teď si mnozí z vás říkají hurá – avšak i zde je jedno velké ale.

Faktem je to, že zaměstnavatelé jsou otevřeni zaměstnat i „nevysokoškoláky“, nicméně velká část z nich bývají odpadlíci – tedy lidé, kteří si prošli částí VŠ, naučili se potřebné základy (algoritmizaci, objektové programování). Přišli, viděli a naprogramovali. Během svého krátkého či delšího studia nabrali praxi, byť jen na částečný úvazek a zhodnotili sami sebe pro trh práce.

Jak tedy překonat zdánlivou propast v životopise? Tvořte vlastní projekty. Vyvíjejte sami pro sebe a kódy dávejte na GitHub. Nevysílejte ven životopis, který v sobě nemá odkaz na vaši práci. Už jen samotný fakt, že se nebojíte jít s kódem na trh, znamená, že ve vás něco je. Pokud si kladete otázku – jak prokázat své schopnosti na jiné než programátorské pozice, následuje pár tipů:


  • Seznamte se s danou oblastí a vytvořte vlastní projekt: napište test case, jak byste otestovali wikipedia.org, utvořte analýzu webu, který spravujete, napište vývojové diagramy k fiktivnímu projektu nebo k vlastnímu záměru. Nic nezaujme více, než ukázky vlastní práce a tím i zápal pro obor.
  • Napište svůj vlastní krátký script – psaní scriptů je ve své podstatě jednoduché a zároveň prokážete, že nejste ajťák teoretik. Projekťáci, analytici a testeři, které prokáží alespoň základní znalost programování, jsou ze strany vývojářů mnohem více uznáváni.
  • Naučte se používat GitHub. I když nebudete kódit jako o život, znalost verzovacího systému se vždy hodí. Čas od času, tam budete vývojářům reportovat issues. 

Peníze?!
A jako obvykle jsou nasnadě peníze. Protentokrát za sebe nechám mluvit čísla – jedná se medián platů na pozici „Tester“ v ČR:


  • Středoškolské vzdělání s maturitou – 30 000 Kč
  • Vysokoškolské I. stupně – 30 375 Kč
  • Vysokoškolské II. stupně – 32 167 Kč 

Kolem a kolem, vysoká škola v IT oboru je spíše přežitek. Za vývojáře a další ajťáky mluví spíše praxe a dotažené projekty. Je na každém z nás, zhodnotit, která investice je výhodnější – 5 let sbírat praxi od juniorských pozic až k těm seniornějším nebo čerpat vědomosti ze studnice vysokých škol. VŠ nám určitě přináší spoustu věcí k nezaplacení – kontakty, studijní návyky (možná pár z nás) a jisté vývojářské návyky.  Vždycky se najde pár zkostnatělých firem, které prostě vysokou školu budou vyžadovat, ale i to se třeba časem změní. Na závěr vám mohu dát však pouze jednu radu – existuje jenom pár IT VŠ, které vám dají pevné základy a znalosti, které často v tutoriálech nenajdete – u zbývajících je lepší trávit čas samotnou praxí než studiem.

0 komentářů:

Děkujeme za Vaši návštěvu na našem blogu! :)